Co má dělat muž u porodu: praktický průvodce pro otce

Porod není jen událost pro ženu. Je to společná cesta, která změní život obou rodičů navždy. A přesto mnoho mužů přichází na porod bez představy, co vlastně dělat. Stojí vedle, neví, co říct, bojí se udělat něco špatně. A pak se cítí bezmocně. To není nutné. Muž u porodu není jen pozorovatel - je klíčová podpora, kterou žena potřebuje víc než kdy jindy.

Co je vlastně role otce na porodu?

Není to o tom, aby muž porod řídil. Není to o tom, aby se stal lékařem nebo porodní sestrou. Je to o tom, aby byl přítomen - fyzicky i emocionálně. Žena v porodu potřebuje cítit, že není sama. A to nejlépe dokáže ten, kdo ji zná nejlépe. Muž, který ví, jak se jí uklidnit, když se začne panika, kdo si pamatuje, jaký způsob dýchání jí pomáhá, kdo jí tiskne ruku, když bolest přichází vlnami - ten je pro ni nejcennější.

Podpora při porodu není o dokonalosti. Je to o přítomnosti. O tom, že se někdo nevzdá, když je všechno těžké. O tom, že někdo neodchází do kuchyně, aby si dal kávu, když žena potřebuje jen jeho ruku.

Příprava není volitelná - je nutná

Největší chyba, kterou muži dělají, je předpokládat, že „to se dá vymyslet na místě“. Porod není film, kde se všechno vyřeší v poslední chvíli. Je to fyzický a emocionální výzvě, který vyžaduje přípravu. A příprava začíná už v těhotenství.

Navštivte společně porodní přípravu. Ne jen proto, aby žena věděla, co ji čeká. Ale protože muž potřebuje vědět, jak fungují kontrakce, jak se dýchá při bolesti, kdy se používá míč, kde se dělá masáž zádů, jak se podporuje pozice. Více než 70 % mužů, kteří se připravili společně s partnerkou, se cítilo při porodu mnohem jistěji - podle studie Českého společenství porodních asistentek z roku 2024.

Nezapomeňte se naučit i ty nejjednodušší věci: jak jí pomoci sedět, jak jí vyslechnout, když se snaží říct, co potřebuje. Ne každá žena může v porodu mluvit. Někdy stačí jen přitisknout ruku a říct: „Jsem tady.“

Co dělat během porodu - konkrétní kroky

Když přijde den, nechte se vést tím, co žena potřebuje - ne tím, co čekáte vy. Ale máte připravený návrh, jak pomoci:

1. Přijďte dřív - ne čekat na poslední chvíli. Pokud se porod blíží, buďte tam už předtím, než se začne všechno zrychlovat.
2. Dotek je silný - masírujte jí záda, ruce, nohy. Používejte olej nebo krém, který jste si společně vybrali. Masáž zádů snižuje bolest o 30-40 % podle výzkumu z Univerzity Karlovy. Stačí jen pět minut pravidelného tlaku.
3. Dýchání sledujte - neříkejte „dýchej!“, ale dýcháte spolu. Vezměte si ruku, dýchajte pomalu, hluboce - a ona se přidá.
4. Říkejte jí pravdu - ne „všechno je v pořádku“ - ale „to je těžké, ale děláš to skvěle“. Pravda je silnější než lži z úcty.
5. Buďte její hlas - pokud je unavená, nechápe, co se děje, nebo se bojí, řekněte lékařům, co potřebuje. „Chce sedět, ne ležet.“ „Potřebuje vodu.“ „Chce, abyste ztlumili světlo.“
6. Nechte ji být, když potřebuje ticho - někdy nechce řeč, nechce dotek. Jen přítomnost. Seděte vedle, držte ji za ruku, aniž byste mluvili.

Co neudělat - běžné chyby mužů

Největší problém není, že muži nevědí, co dělat. Je to, že dělají něco, co žena v porodu nechce.

• Nepřerušujte její tok - když se snaží soustředit na bolest, neříkejte „to je dobré!“, „už to skoro je!“ - může to přerušit její ritmus.
• Nepředpokládejte, že víte, co chce - neříkejte „tady je lepší“, když nevíte, co je pro ni lepší. Zeptejte se. Pokud neodpoví, nechte to být.
• Nedělejte všechno za ni - nezvedejte ji, když se chce sama posunout. Neříkejte za ni, co chce. Nechávejte ji mluvit. I když je to těžké.
• Nepřerušujte ticho - pokud se začne zpívat, šeptat, křičet - neříkejte „to je hrozné“. To je její způsob, jak přežít. Přijměte to.
• Nepředávejte svou paniku - když se vy začnete rozčilovat, ona to cítí. Vezměte si chvíli ven, zhluboka se nadechněte, vraťte se. Je to v pořádku.

Co dělat po porodu - to je stejně důležité

Porod není konec. Je to začátek něčeho nového. A muž, který byl přítomen, má v té chvíli jednu z nejdůležitějších rolí.

Nejdřív - dejte jí čas. Nechte ji se dotknout dítěte. Nechte ji ho držet. Nechte ji plakat. Nechte ji ticho. Neříkejte „to je krásné“, pokud ona ještě nevnímá krásu. Nechte ji být.

Potom - zavřete dveře. Dejte jí klid. Přineste jí vodu, teplou deku, něco k jídlu. Neptejte se „co chcete dělat dál?“. Jen dejte to, co potřebuje. A pak se opřete o zeď a nechte si chvíli odpočinout. Vy taky prožíváte porod.

A nezapomeňte - nechte si čas na to, abyste se podívali na dítě spolu. Ne každý otec hned cítí spojení. To je v pořádku. Stačí, když jste tam. A budete tam znovu. A znovu. A znovu.

Proč to všechno dělat?

Protože porod není jen o výsledku. Je o tom, jak se dvě osoby připojí k třetí. A muž, který byl přítomen - ne jen fyzicky, ale duševně - vytváří základ pro vztah s dítětem, který bude trvat celý život.

Nejde o to, aby byl „super otec“. Jde o to, aby byl přítomný. A přítomnost je nejsilnější dárek, který můžete ženě a dítěti dát.

Nejste lékař. Nejste porodní sestra. Nejste hrdina. Jste jen ten, kdo se nevzdal. A to stačí. Víc než stačí.